Paláce, budovy a domy

1.1 Sídla a paláce jihomoravské metropole

Letohrádek Mitrovských - První zmínky o této elegantní stavbě pozdně barokního období se datují již v průběhu 80. a 90. let 18. století. V tehdy módní a nápaditě odlišné produkci podobné v dekorativním stylu Ludvíka XVI. nechal v blízkosti augustiniánského kláštera na Starém Brně postavit příslušník starobylého šlechtického rodu Mitrovských vlastní zahradní dům. Tato stavba plnila funkci tzv. zahradního kasina a krášlila kdysi rozlehlou zahradu hrabat Mitrovských, jejíž součástí byla rovněž oranžérie nebo skleník na ananasy. Do dnešní doby se ze zahrady dochovala jen malá část poblíž letohrádku. Nepříliš náročná architektura je osově komponovaná. Půdorys je ve tvaru obdélníku, z kterého vystupuje oválný sál. Na bočních stranách se připojují jednoosá křídla. Průčelí otevírají jemně profilované dveře rámované výrazným pletencem, protáhlá dvojitá okna klasicistního tvaru s mříží, otevíraná dovnitř i ven jsou doplněná římsami. Celému objektu dominuje mansardová střecha, která se tyčí nad štíhlými vázy. Nelze si také nepovšimnout bohaté vnitřní výzdoby. Ta byla vymalována nejrůznějšími obrazy z přírody, které měly navazovat dojem, že je letohrádek otevřený do okolní krajiny. Zámeček, jehož autorství není jednoznačně určeno, najdete nedaleko brněnského výstavište. Ke vstupu je nutné využít akcí zde konaných, protože letohrádek je otevřen pouze při takových příležitostech. Případně je možné domluvit prohlídku, ale pouze ve skupinách nad 30 osob.

Letohrádek Mitrovských
Obrázek: Letohrádek Mitrovských

Nový Zemský Dům – Stavba proběhla v letech 1905-1907 dle jednoho z nejvýznamnějších představitelů brněnského pozdního historismu architekta Ferdinanda Hracha. V roce 1861 bylo rozhodnuto o zrušení brněnské městské pevnosti. Tato skutečnost rozproudila rozsáhlé proměny celého území Joštovy třídy včetně výstavby této již novorenesanční památky, která se stala součástí celého komplexu budov tzv. „okružní třídy“ vystavěných na místě  tehdejšího Raduitova (dnešního Žerotínova) náměstí a ulice Veveří v tehdejším katastrálním území Malá Nová Ulice. V těchto místech byl v letech 1580-1785 hřbitov s kaplí Panny Marie Pomocné (v r. 1810 zrušen a r. 1836 byla kaple zbořena). V centru objektu je dvoupodlažní sněmovní sál, v jehož sousedství se nachází západní a východní čtveřice nádvoří. Monumentální účinnosti dosahuje rozměrná třípodlažní budova díky gradací svých pater. Od svého vzniku slouží nepřetržitě potřebám veřejné správy. Jako poslední sídlo moravského zemského sněmu. V průběhu zde sídlil katastrální úřad, finanční úřadkrajský národní výbor, detašovaná pracoviště ministerstev. A v současnosti se zde nachází Ústavní soud České Republiky.

Nový Zemský Dům
Obrázek: Nový Zemský Dům

Rezidence Biskupská - V historické části Brna, pod katedrálním kostelem sv. Petra a Pavla, se rozkládá Biskupský dvůr. Jedná se o soubor budov, které jsou jednou ze stálých expozic Moravského zemského muzea. Roku 1588 koupil olomoucký biskup Stanislav Pavlovský (odtud „Biskupský dvůr“) tuto původně gotickou stavbu. Následně byla přestavěna italským stavitelem Antoniem Gabri. Moravské zemské muzeum sídlí v Biskupském dvoře dlouhých 196 let, nastěhovalo se zde roku 1818, což je rok po jeho založení. Pro jeho potřeby bylo přistavěno v 80. letech 19. století tzv. d´Elvertovo křídlo s balkónovým portálem, pocházejícím ze zbořeného paláce Mitrovských na náměstí Svobody. Uprostřed nádvoří je umístěno sousoší z Merkurovy kašny od Ignáce Bendla. Pozdější rozsáhlé stavební úpravy, dokončené roku 1963, již podstatně nezměnily celkovou tvářnost dvora. Rezidenci na Biskupské 8 byla postavena v letech 1907—1909 Adolfem Bacherem a Karelem Pětníkem podle projektu Maxima Montéra. Ve středu města bylo v té době zbořeno mnoho barokních budov a vyplněno novější secesní architekturou. Secese představuje v Brně dovršení a uzavření staletého historického vývoje města, v němž je od 13. století stále patrný vliv blízké Vídně. Dům proslavili známí bratři Hugo a Pavel Haasovi, kteří v něm žili.

Rezidence Biskupská
Obrázek: Rezidence Biskupská

Dům pánů z Kunštátu – Komplex budov se nachází na Dominikánské a Starobněnské ulici. Zmínky o domě jsou řazeny do poloviny 14. století, konkrétně 60. let. Jedná se o jednu ze dvou dochovaných renesančních památek v samém centru Brna. Roku 1358 byl k původní parcele Heralta z Kunštátu připojen i sousední dům Petr z Kunštátu. Přestavbu na renesanční arkádový palác uskutečnil v letech 1585-99 Jan z Pernštejna. V roce 1944 byly domy poškozeny bombardováním a roku 1955 proběhla rekonstrukce architektem Mojmírem Kyselkou na výstavní prostory Kulturního centra města Brna. Autorem poslední rekonstrukce, provedené v letech 1990 - 2002, je architekt Jaroslav Černý. Od roku 1958 je renesanční budova součástí Domu umění města Brna. Pod jeho střechou působí rovněž Galerie G99 a kavárna Trojka. Dům patří mezi národní kulturní památky.

Dům pánů z Kunštátu
Obrázek: Dům pánů z Kunštátu

Dietrichsteinský palác - Objekt se nachází v centru města, v horní části Zelného trhu. Palác nechal postavit olomoucký biskup kardinál František z Ditrichštejna jako jedno z rodových sídel v letech 1614-1618. V dnešní době se domněnka o autorských plánech italsko-švýcarským architektem Giovanni Giacomo Tencalla považuje za méně pravděpodobnou. To ovšem nemění nic na pravdě, že raně barokní budova byla postavena na stejném místě původních pěti domů. Po radikální přestavbě  Domenicem Martinellim (dvacátá léta 18. století před rokem 1748) byly z původního paláce zachovány pouze hlavní zdi a některé klenby. V letech 1928-1929 vyvrcholily úpravy a zásahy do barokní architektury paláce nástavbou třetího půdního patra, které se ale v ne brzké době změnily do původního stavu. Při památkové rekonstrukci paláce v 80. letech minulého století byla tato nástavba snesena a exteriér stavby byl připodobněn původnímu baroknímu stavu, zatímco její vnitřní dispozice byla přizpůsobena modernímu muzejnímu provozu. Ten zde byl zahájen otevřením nových expozic v říjnu roku 1991. V současnosti je budova Dietrichštejnského paláce hlavní výstavní budovou Moravského zemského muzea. Své místo zde nalezly expozice paleontologiemineralogiepravěkuraného středověku, dále prostory pro práci s dětmi, konferenční sál a salónek, kavárna, galerie, muzejní prodejna, zázemí.

Dietrichsteinský palác
Obrázek: Dietrichsteinský palác

Palác šlechtičen – Palác byl vystavěn v letech 1682-1690, nachází se na rohu ulice Kobližné a Běhounské, sloužil jako nadační zařízení pro výchovu opuštěných šlechtických dívek. Stavitelem byl Jan Křtitel Erna. V letech 1790-1791 byla původní barokní jednopatrová budova městského stylu rozšířena a zvýšena V. J. Eitelbergerem o další poschodí a propojena se sousedním Althanským palácem. Na konci války v roce 1944 při bombardování Brna spojeneckými letouny byly obě budovy poškozeny. Althanský palác byl natolik poškozen, že došlo po roce 1948 k jeho demolici. Palác šlechtičen byl ovšem zachráněn pro kulturní účely. Dlouho se jednalo o rozšíření Paláce šlechtičen dostavbou na místě vybombardovaného Althanského paláce, nakonec však zde vyrostla v 90. letech 20. století budova Komerční banky, která volnou parcelu od města získala. Na základě projektu B. Fuchse, respektujíce jak původní historické plány, tak tehdejší muzejní potřeby, byl objekt v letech 1957-61 velkoryse rekonstruován. Byla zde instalována etnografické expozice pod názvem Lid v pěti generacích, která zde sloužila s menšími úpravami k poučení veřejnosti až do roku 1999. V letech 2000-02 bylo přikročeno k další rekonstrukci a nyní zde probíhají krátkodobé výstavy. V interiéru je zajímavá Kaple s pozdně barokními freskami. V letech 2000-2002 byl Palác šlechtičen rekonstruován, od roku 2003 zde probíhají krátkodobé výstavy. V budově má sídlo Etnografický ústav MZM (pracovny, knihovna, depozitáře, laboratoř), dále Dětské muzeum a Metodické centrum muzejní pedagogiky.

Palác šlechtičen
Obrázek: Palác šlechtičen

Schrattenbachův palác – Tento barokní palác se nachází na nároží ulic Kobližná a Poštovská v historickém centru Brna, kde je součástí náměstí Svobody. Touto parcelou kdysi protékal potok, který byl zasypán. Na současném místě stavby stály kdysi dva domy, které v roce 1703 odkoupila Marie Elizabeth hraběnka Breunerová a na základě projektu Alexandra Christiana nechala vybudovat nynější palác. V roce 1725 jej získal olomoucký kardinál Wolfgang Hannibal hrabě Karel von Schrattenbach a svěřil jejich barokní přestavbu brněnskému architektu Mořici Grimmovi, který dal paláci jeho nynější podobu - s výjimkou třetího patra, jež bylo přistavěno až v polovině 19. století. Dům poskytoval ubytování pro 71 osob ve 27 pokojích a jeho součástí byly i koňské stáje. Palác byl stále majetkem rodiny Schrattenbachů, když zde roku 1767 strávil vánoce geniální virtuos Wolfgang Amadeus Mozart. V 19. st. bylo přistavěno třetí patro, kde od roku 1951 sídlí Knihovna Jiřího Mahena. Přízemí však slouží jako obchodní prostory.

Schrattenbachův palác
Obrázek: Schrattenbachův palác

Stará radnice – Nachází se na Radnické ulici mezi Zelným trhem a náměstím Svobody. První zmínky o počátcích stavby se datují od 13. století, kdy Brno získalo městská práva. Nepřesná zmínka z roku 1243 nepřímo určovala sídlo místního úřadu rychtáře do míst dnešní Staré radnice. Budova plnila svůj účel od roku 1341 až do roku 1935, poté radní přesídlili do nedalekého nově zrekonstruovaného Zemského domu. Nově vytvořená velká síň sjednocením několika prostor v patře byla zaznamenána v letech 1345-1347, v roce 1348 byl do věže zavěšen zvon a v roce 1357 došlo k vydláždění dvora. Mezi lety 1494 a 1585 byly v radnici, jakožto nejbezpečnějším místo ve městě, uloženy Moravské zemské desky a knihy půhonní a nálezové. V letech 1510–1511 vznikl ve vchodu do průjezdu kamenný portál s plastikami heroldů a měšťanů, jehož autorem je Antonín Pilgram. Nejvíce vyniká pokřivená nejvyšší věžička, kterou nechal mistr schválně udělat na věčné připomenutí lakoty brněnských konšelů. Z roku 1510 se dochovaly v nezměněné podobě pozdně gotická vrata z lipového dřeva, kdy byl ve věži radnice proražen vstup do malého dvora. Tyto vrata jsou nádherně zdobena vhodnou kombinací kovu a dřeva. Řezbářské umění a kovářské práce daly křídlám dvěří nepřehlédnutelně dominantní vzhled. K radnici neodmyslitelně patří 62,66 m vysoká radniční věž s necelým počtem 173 schodů. Z věže s renesančním ochozem je možné shlédnout centrum města. Mezi nejvíce navštěvované ozdoby v průchodu patří starobrněnský drak nebo Birkovo kolo, o kterých putuje mnoho pověstí. Radnice je od 3. května 1958 kulturní památkou, v současnosti slouží ke kulturním a společenským účelům. V areálu se nachází informační kancelář hlavního turistického centra. Veřejnosti je zpřístupněn i Freskový sál, Ernův sál, Křišťálový sál a tzv. Klenotnice. Radniční věž je přístupná veřejnosti v období od dubna do září, denně. 

Schwanzův palác
Obrázek: Stará radnice

1.2 Měšťanské domy

Neuheimův dům – Tato kulturní památka se nachází v historickém centru Brna na nároží ulice Panské a Radnické v sousedství tzv. Staré radnice. Stavba pochází z poloviny 14. století, z dob okolo roku 1350. Původně se vyznačovala typicky gotickými prvky. Objekt byl upraven do renesančního stylu v 16. století, v roce 1706 proběhla ale výraznější, barokní přestavba do nynější podoby. Celková obnova domu proběhla v letech 1957–60. V interiérech prvního patra se nacházejí cenné dekorativní nástěnné malby z konce 18. století. V přízemí je žebrovitě klenutá síň.

Schwanzův palác – Jeden z nejkrásnějších renesančních domů se nachází na náměstí Svobody a nese číslo 17. Většina obyvatel jej zná pod jménem Dům pánů z Lipé. Páni z Lipé vlastnili objekt, který tomuto paláci předcházel. Kryštof Schwanz jej odkoupil a nechal zde vystavět honosný palác, na jehož realizaci se podílel italský stavitel A. Gabri a sochař Giogio Gialdi, což dokládá ozdobný portál. Spoluautorem dvou válcových arkýřů a portálu z roku 1589 je italský sochař žijící v Brně, Jiří Gialdi. V roce 1601 Kryštof Schwanz zemřel a po jeho smrti se zde vystřídalo několik majitelů. Nakonec jej v roce 1646 koupil polní maršál Raduit de Souches, obránce Brna proti Švédům a rodu ze Souches palác patřil až do roku 1744. V letech 1818 až 1853 objekt patřil svobodnému pánu Josefu Edlerovi z Hájku a za jeho držení byl v roce 1843 palác zvýšen o jedno patro. Po jeho smrti, palác zdědila jeho manželka Amálie. Poté zde měl své sídlo katastrální úřad, do roku 1856. Palác s vnitřním dvorem lemovaný arkádami byl původně třípatrový, čtvrté patro bylo dostavěno roku 1843. Arkýře jsou zdobeny různými motivy od antických přes biblické až po motivy vinobraní. Kryštof Schwanz zde totiž provozoval velkoobchod s vínem. V dnešní době je dvorní trakt zastřešen skleněnou střechou. Dům je obchodním centrem, kde se nachází kavárny, bary, restaurace, obchody a galerie. Ze střešní terasy se Vám nabídne jedinečný výhled na špičky kostelů a širé nebe.

Schwanzův palác
Obrázek: Schwanzův palác

Canevalův dům – Původně barokní dům, který byl postaven před rokem 1596 se nachází na ulici Starobrněnská. Tatto ulice propojuje Šilingrovo náměstí se Zelným trhem. Autorem přestavby do současné podoby pozdně renesančního stylu byl Francesco Canevale, tehdejší majitel, významný kameník který přišel do Brna v roce 1580. Jeho znak je vidět v plastické kartuši na půlkruhovém záklenku. Na vstupním kamenném portálu je znak města Brna a znak Moravy. Kartuš s habsburským orlem zde byla umístěna až v pozdější době. Ve sklepě se nachází substrukce zděného suterénu ze závěru 13. století. Archeologický výzkum proběhl v prostoru dvorku pouze částečně. Rozsáhlá památková rekonstrukce byla provedena až v roce 1998. V současné době je v domě provozován čtyřhvězdičkový hotel Royal Ricc. Vkusně zařízené dekorace interiéru, doplněny o starožitný nábytek s vzácnými obrazy starých i moderních malířů láká nemalé množství hostů.

Wutzelhoferův dům – Gotický hrázděný dům s malovaným stropem se nachází na rohu mezi ulicemi Mečovou a Starobrněnskou. Dům byl postaven okolo roku 1450 na rozparcelované ploše. Původní parcela zabírala celý roh souběhu ulic. V roce 1554 byl dům rozdělen na dva samostatné objekty, které se později opět spojily.  Do dnešní podoby přestavěn někdy po roce 1634 (sklepy pod domem pocházejí patrně z období renesance, sklep zasahující pod ulici je však barokní). V první polovině roku 2001 byly provedeny rozsáhlé rekonstrukční akce, při kterých byly objeveny podpovrchové nálezy potvrzující stavebně-historický vývoj domu. K nejvýjimečnějším jevům patří dochování původního dřevěného gotického stropu, který je z památkově architektonického hlediska již unikátní. V dnešní době tyto důkazy potvrzují, že méně náročné hrázděné zdivo se používalo nejen v polovině 15. století, nýbrž až do počátku 18. století. V pozdně gotickém období byl tento úsporný způsob provedení konstrukce provázen s očividnou snahou o dekorativní interiér. Současný majitel a slibuje zachování a pietní restaurovaní tohoto stropu, což nepochybně zařadí interiéry rekonstruovaného domu a celý dům mezi nejpozoruhodnější kulturní a historické objekty města Brna.

1.3 Nájemní domy

Palác A. svobodného pána Pražáka – Pražákův palác se nachází na ulici Husova v blízkosti Besedního domu, s nímž je spojen zrcadlově opakovaným arkádovým vnitřním dvorem. Tuto výraznou neorenesanční budovu nechal postavit v letech 1873 a 1874 významný brněnský politik a advokát JUDr. Alois Pražák. Projektantem byl vídeňský architekt Theophil Hansen narozen roku 1813 v Kodani, který mimo jiné navrhl i sousední Besední dům. Terénní rozdíl mezi dnešní Husovou a Veselou ulicí značně komplikoval výstavbu stavitele Floriána Zedníka. Přes změnu proporcí, kterou to vyvolalo, si však všechna průčelí zachovala vzájemné harmonické vztahy. Charakteristickým znakem budovy je mohutná plastická korunní římsa, obíhající celou nejvyšší zónu průčelí, která spolu s plochou střechou řadí Pražákův palác mezi jasné příklady inspirace toskánskými městskými paláci. Koncem 19. století objekt prošel úpravami Antonína Tebicha. V roce 1985 tehdejší Jihomoravský krajský národní výbor převedl dům do vlastnictví Moravské galerie. V dnešní době slouží budova jako sídlo ředitelství Moravské galerie. Přestavba druhého největšího muzea v České Republice, byla dokončena roku 1994. V současnosti probíhají krátkodobé i stálé výstavy, v druhém patře expozice Moderní a současné umění (vstup volný).

Monumentální blok secesních budov Konečného náměstí – Nevelké náměstí trojúhelníkového tvaru ve středu Brna, městské částí Veveří, protínají frekventované ulice Kotlářská, Veveří a Úvoz. K nejznámějším patří soubor nájemních domů, tzv. Tivoli, monumentální blok osové kompozice průčelí se zvýšeným středním rizalitem je vynikající památkou až přebujele dekorativní secese s určitými historizujícími reminiscencemi. Stavba byla realizována počátkem 20. století 1899-1900. Méně známé je, že mohutné postranní věžičky byly dostavěny až později. Stejný stavitel postavil o dva roky dříve v Brně další velmi známou budovu - Dům U tří kohoutů na Masarykově ulici (1897), která nese secesně novobarokní rysy. Při pohledu od Čápkovy ulice směrem k Nerudově ulici si nelze nepovšimnout historického bloku ve stylu pozdní secese z dob po roku 1910, s nárožními věžičkami a typickém prvku ve tvaru bání tvořenými pouze žebry, bez krytiny. V přízemí budovy Konečného náměstí č. 6 se v nynější době nachází kavárna, která nese stejné jméno jako protější dům, Tivoli.

1.4 Rodinné domy

Vila Tugendhat – Jedná se o stěžejní dílo světové moderní architektury, jako první v České republice a čtvrté na světě. Objekt byl postaven na ulici Černopolní 45 v jedné z nejstarších brněnských vilových čtvrtí. Nejdůležitější evropská realizace německého architekta Ludwiga Miese van der Rohe vznikla v letech 1929 – 1930. Manželé Tugenhatovi zadali projekt již v roce 1927, v září téhož roku architekt obhlédl staveniště – svažitou zahradu nad Lužánkami, odkud se otvírá nejkrásnější panorama Brna. Vila byla plně realizována v architektových myšlenkách, tvůrčí záměry koncepční velkoleposti naplnily památku všemi základními principy funkcionalistické architektury. Ve svahu jsou rozložena tři podlaží. Vstup z ulice vede do nejvyššího patra. Celá vila, zejména ústřední obytný prostor se zimní zahradou a terasou, se vyznačuje zcela novou prostornou dispozicí. Tradiční plné zdi jsou většinou nahrazeny ocelovým skeletem. Původní majitelé užívali vilou pouze do roku 1938, kdy museli uprchnout před nacisty, kteří objekt zabrali a roku 1945 zpustošili. Po osvobození sloužila budova různým účelům. V roce 1969 byl dům zapsán do Státního seznamu kulturních památek. V 80. letech proběhla rekonstrukce. Interiérové vybavení se dochovalo pouze z části, některé prvky jsou uložený v Moravské galerii v Brně. Od roku 2001 je tato nadčasová architektura zařazena mezi památky UNESCO, zpřístupněna veřejnosti prvního července roku 2003 jako památník moderní architektury.

Vila Tugendhat
Obrázek: Vila Tugendhat

Rodinný dům Jiřího Krohy – Významná funkcionalistická vila stojí na konci řadové zástavby v Masarykově čtvrti na ulici Sedlákova 45 poblíž Wilsonova lesa. Po té co byl významný architekt Jiří Kroha v roce 1925 jmenován mimořádným profesorem na Odboru architektury a pozemního stavitelství České vysoké školy technické, se rozhodl postavit vlastní dům, jež se stal místem setkávání brněnské meziválečné avantgardy. Návrh roku 1928 a projekt byl realizován o dva roky později. Hlavní obytné místnosti jsou orientovány na jih do svahu terasovité zahrady. Celková hmota domu je členěna řadou rizalitů, balkonů a stříšek. Krohovo osobité expresivní pojetí funkcionalismu může připomínat snahy holandského hnutí de Stijl, usilujícího o otevření půdorysu a propojení domu s okolím. Ve vybavení interiéru se nachází množství autorových soch a obrazů. Dle nejzajímavější dochované fotografie, která zachycuje Vítězslava Nezvala, Karla Teigeho a Romana Jakobsona, jak se veselí v bazénku za Krohovým domem, můžeme usuzovat na bujarý společenský život, jenž se před válkou v domě odehrával. Dům zůstal v majetku rodiny. Dodatečné úpravy byly provedeny dle architektova návrhu, např.: zástavba vstupní části spodního podlaží. 3. května 1958 byl dům zapsán na seznam kulturních památek. Dům není veřejnosti přístupný.

Rodinný dům Jiřího Krohy
Obrázek: Rodinný dům Jiřího Krohy

Vila Stiassny – Tzv. Vládní vilu navrhl architekt Ernst Wiesner v roce 1926-27, v pisáreckém úbočí Hroznova 14., pro významného brněnského textilního továrníka Alfreda Stiassného. Rodina Stiassnych pobývala ve vile pouze necelých deset let. V roce 1938 museli jako židé emigrovat. Největší a nejnáročnější Wiesnerova realizace, architektonického typu tzv. villy suburbany, zachycuje spojení progresivní koncepce s měšťanskou tradicí. Půdorys budovy ve tvaru obráceného písmene L je usazen hluboko ve svažité zahradě, ke kterému náleží samostatně stojící přízemní trakt s garážemi a dvojice budov po stranách vjezdu – byt řidiče a stáj. Hlavní vstup do domu je zdůrazněný balkonovým portikem. Dům je rozdělen na dvě provozně oddělené části: obytné místnosti se nacházejí v pravém křídle, obslužné zázemí je umístěno nalevo. Vila je konstrukčně rozdělena na dva trakty nesené železobetonovými pilíři. Do zahrady vedou obytné pokoje s navazující terasou. Úpravy zahrady Otto Eisler. V roce 1939 byla vila zabavena německou státní policií. Po roce 1945 vystřídali gestapo ruští kozáci, kteří částečně zničili původní nábytkové zařízení a cenné gobelíny. Zajímavostí je, že kromě československých prezidentů v ní bydlel například Fidel Castro. V roce 1982 byl objekt zapsán na seznam nemovitých kulturních památek. V 90. letech měl prostory v pronájmu BVV Fair Travel Brno, který zde ubytovával hosty konferencí. Objekt, který patří k nejvýznamnějším stavbám 20. let 20. století v Brně, spravuje Národní památkový ústav. Od roku 2013 je rekonstruován. Úpravy by měly skončit v létě 2014.  Vznikne v něm také Centrum obnovy památek architektury 20. století.

Vila Stiassny
Obrázek: Vila Stiassny

Jurkovičova vila – Secesní rodinná vila slavného architekta Dušana Jurkoviče v brněnských Žabovřeskách z roku 1906 je jednou z nejvýznamnějších architektonických památek. Pozoruhodné dílo spojující prvky lidové tvorby s architekturou anglických vil má pro secesní Brno stejný význam jako vila Tugendhat pro Brno funkcionalistické. Architekt Dušan Samo Jurkovič se narodil 23. srpna 1868 ve vesnici Turá Lúka na západním Slovensku. Inspiraci hledal i u anglického hnutí Arts and Crafts. Architekt s manželkou a třemi syny obýval dům do roku 1919. Zemřel 21. prosince 1947 v Bratislavě. Dominantou interiéru je obytná hala s otevřeným krovem a se schodištěm na ochoz, z něhož byly přístupné místnosti v patře. Nejcharakterističtějšími prvky domu se kromě mohutné kamenné arkádové vstupní lodžie staly pilíře branky, dřevěná řezbovaná brána a podezdívka dřevěného plotu, která byla provedena z hrubě přitesaného kamene červenavé barvy. Hlavní uliční štít zdobila skleněná mozaika, kterou na téma pohádky o drakovi navrhl Adolf Kašpar roku 1913. Po rozsáhlé rekonstrukci je objekt veřejnosti od dubna 2011 opět přístupný. Do renovované vily se vrátila i socha Myslitele od Jana Štursy. Ve stálé expozici je možné se seznámit s tvorbou architekta Dušana Samo Jurkoviče. Rezervace předem je nutná.

Jurkovičova vila
Obrázek: Jurkovičova vila

Kolonie Nový dům – Kolonie Nový dům byla založena jako reprezentační „Výstava soukromého bydlení“ v rámci Výstavy soudobé kultury v Československu roku 1928 a byla významnou ukázkou brněnské funkcionalistické architektury, založené na kolektivní spolupráci k vytvoření ideálního typu rodinných domků při využívání nových poznatků v oblasti konstrukce a stavebních materiálů. Realizace spadá do let 1925-28. Parcelaci pozemku pod Wilsonovým lesem vypracoval Bohumil Fuchs a Jaroslav Grunt tak, že vzniklo 16 domů v několika skupinách. Jde převážně o řadové dvojpodlažní rodinné domy. Podle řešení lze rozeznat dva typy domů: první, usilující o vytvoření úsporné malobytové dispozice a druhý, který představoval byty střední velikosti. Jednotlivé domy projektovali: Bohuslav Fuchs, Jan Grunt, H. Foltýn, M. Putna, J. Kroha, J. Syřiště, J. Štěpánek, J. Víšek, A. Wiesner. Prakticky všechny domy byly během posledních desetiletí více či méně narušeny novodobými utilitárními úpravami. Nejméně porušeny jsou domy Petřvaldská 6-10 od Bohuslava Fuchse a Šmejkalova 144-148 od Jaroslava Grunta, které jediné jsou předmětem památkové ochrany.

1.5 Občanské stavby

Hudební fakulta (JAMU) – Na náměstí Komenského 2, oproti dokončované budově polytechniky (dnes Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně), vznikla v letech 1860-62 novostavba německého gymnázia, dnes Janáčkova akademie múzických umění. Na návrh byla uspořádána pravděpodobně první architektonická soutěž v Českých zemích. Tato kvalitní novorenesanční stavba byla postavena dle projektu Eduarda van der Nüll a Augusta Siccardsburga stavitelem Vaňkem. Dominantu budovy, řešené v „antických formách“, tvoří karyatidy ve vstupním průčelí představující alegorie klasických studií Historie, Matematiky, Filozofie a Gramatiky. Až donedávna byl za jejich autora pokládán brněnský sochař Josef Břenek. Základem dispozičního řešení se stala monumentální několikalodní vstupní hala s trojramenným schodištěm, směřujícím k učebnám. Průčelí dále ozdobilo 34 portrétních medailonů reprezentantů vědy z dílny Adolfa Loose st. Na bývalém gymnáziu studoval v letech 1865–1869 československý prezident T. G. Masaryk. Alfons Mucha také navštěvoval tuto budovu gymnázia. Dnes se v objektu nachází rektorát JAMU a v hudebně i divadelně orientovaných oborech na svoji uměleckou praxi připravuje na 500 studentů.

Tělocvičny Pod Hradem – Tzv. Turnhalle, tělocvična „Pod hradem” se nachází v brněnské městské části Brno-střed, pod Špilberkem v ulici Údolní, číslo orientační 3. Budovu si nechal postavit Brünner Turnverein (Brněnský německý tělovýchovný spolek). Cihlová novogotická stavba výrazné severoněmecké provenience byla postavena podle projektu Heinricha Ferstela v letech 1867-68. V roce 1877 tělocvična vyhořela, ale už roku 1878 byla podle návrhu Augusta Prokopa obnovena. Neomítané cihlové polychromované zdivo, tvarosloví akcentované výraznými pilíři, klenbami a štíty na půdorysu chrámového trojlodí dodává architektuře až sakrální rozměr. Pozoruhodné jsou dřevěné konstrukce a bazilikální zastropení interiéru, původně zdobené polychromií. Slavnostní otevření se konalo 28. června 1868. Otevření novostavby se stalo dvoudenní slavností (28. – 29. června). Objekt je od 3. května 1958 zapsán jako kulturní památka. V současnosti v budově sídlí Centrum univerzitního sportu Fakulty sportovních studií Masarykovy univerzity.

Tělocvičny Pod Hradem
Obrázek: Tělocvičny Pod Hradem

Besední dům – Besední dům, který je situován na nároží dnešního Komenského náměstí č. 8 a Husovy třídy, patří k nejvýznamnějším brněnským stavbám v historickém centru města. Vynikající novorenesanční budova, spojená se sousedním Pražákovým palácem (Husova 18) v jeden kompoziční celek, postavená v letech 1868-73 ve stylu severoitalské renesance podle projektu Theofila Hansena se stala působištěm výjimečného hudebního skladatele a dirigenta Leoše Janáčka. Blokovitá, uzavřeně působící dvoupatrová budova skrývá ve svém nitru řadu místností původně určených spolkové činnosti, velký dvoupodlažní společenský sál se soustavou předsálí. V centru stavby se nachází trojramenné schodiště a k němu zrcadlově orientovaný dvorek. Stejně jako celkovému vyváženému vyznění stavby věnoval architekt mimořádnou pozornost také řešení vstupního portiku s mohutnou, opět trojdílnou korunní římsou, završenou atikou s balustrádou. Přes problémy se zakládáním, obvyklé na bývalých pevnostních pozemcích, byl Besední dům částečně otevřen už koncem roku 1872. K vlastnímu slavnostnímu otevření, spojenému s dokončením velkého sálu, došlo 21. ledna 1873, v témže roce byla v zahradě provedena přístavba kuželny. Od roku 1987 probíhali v budově průběžně rekonstrukce, v roce 1989 musela své sídlo opustit i Státní filharmonii Brno. Důvodem byla narušená stabilita budovy způsobená pohyblivostí podloží, na němž je vystavěna. V přízemí Besedního domu se nachází velmi proslulá restaurace. Od roku 1995 po úpravách, které vrátily objektu jeho historický půvab, a nepoznaný komfort se brněnská filharmonie opět nastěhovala zpět a využívá místo pro pořádání koncertů a jako své sídlo.

Besední dům
Obrázek: Besední dům

Mahenovo divadlo – Národní divadlo Brno leží na východním okraji městského centra, Rooseveltova 17. Nejkrásnější pohled na jednu z nejvýznamnějších architektonických památek města Brna se nám naskytne z Malinovského náměstí. Nejprve německé Městské divadlo Na hradbách bylo postaveno dle projektu vídeňských architektů Ferdinanda Fellnera a Hermana Helmera. Nové divadlo vzešlo z iniciativy městské rady a zvláště starosty Gustava Winterhollera. V 18. století, na místě zbouraných hradeb, byly budovány městským stavitelem Johanna Lorenze rozlehlé uliční prospekty, promenádní parky, reprezentační veřejné budovy a obytné domy. Stavba trvala pouhých 18 měsíců. Zahájena byla 8. července 1881 a již 31. října 1882 se konalo slavnostní uložení závěrečného kamene. Divadlo s harmonizující neorenesanční fasádou se stalo v letech 1881–1882 unikátem. Jako první v Evropě bylo vybaveno osvětlením Edisonovými elektrickými žárovkami. Elektrický proud si vyrábělo až do roku 1900 samo. V malé elektrárně na Vlhké ulici č. 5 pomocí tepelných generátorů a kabelů v zemi jej vedlo do budovy divadla. Autor projektu elektrického osvětlení navštívil Brno až o pětadvacet let později, aby zhlédl jím navržené dílo. Interiér objektu je bohatě vyzdoben, a to jak v části vestibulu a foyeru, tak v části hlediště, zdobeného mj. nástropními alegorickými lunetami a jedinečným křišťálovým lustrem. Při příchodu působí ozdobení interiéru na návštěvníka spíše neobarokně (pozdní historismus) na rozdíl od renesančního exteriéru. Původní počet sedadel byl po řadě úprav snížen z původních 1195 na dnešních pohodlných 572. Budova zaujímající plochu 2700 m2 si vyžádala náklad 500.000 zlatých. Od konce první světové války se budova stala sídlem českého Národního divadla v Brně. V současné době jsou uváděny především činoherní inscenace, které patří k nejstarším divadelním souborům v České republice, profesionálně působí od roku 1884. V malé expozici ve foyeru jsou vystaveny části Edisonovy původní elektroinstalace. Mahenovo divadlo je dnes národní technickou památkou.

Mahenovo divadlo
Obrázek: Mahenovo divadlo

Palác Morava – Kompaktní domovní blok, mezi Malinovského náměstím na ulici Divadelní 3, byl postaven dle návrhu Ernsta Wiesnera. Palác spolu s krematoriem patří k nejoriginálnějším stavbám architekta. V letech výstavby roku 1926-29 se musel Wiesner vyrovnat nejen s půdorysně obtížnou parcelou, ale i geologicky špatným podložím. Fasádní rastr železobetonové konstrukce vyplněný režným zdivem elegantně opisuje křivku ulice Benešovy a expresivně se láme do ulice Divadelní. Obřím světlíkem, který je jádrem budovy bylo dosaženo požadovaného jižního prosvětlení bytů v horních patrech. Dvoupatrový prosklený sokl obsahoval v přízemí obchody, v prvním patře se nacházely kanceláře a prostorná kavárna, která byla ve 30. letech ještě rozšířena do nároží o dnes již neexistující půlkruhovou terasu s unikátní vějířovitou markýzou. Půlkruhové schodiště a galerie hlavní podesty pavilonu otevřená do světlíku obloženého bílou keramikou vytváří impresivní motiv stavby, stejně jako skleněná výtahová věž ve dvoře, jedinečná na dobu svého vzniku. Motivem cihlovité fasády je tektonicky šedě omítnutý rastr vodorovných i svislých pásů, který tvoří přiměřený protipól protějšího Mahenova divadla. Později ke komplexu Wiesner připojil budovu Moravské zemské životní pojišťovny. Snaha o vytvoření dokonalé urbanistické syntézy s již existující městskou zástavbou byla hlavním přínosem pro autorovo pojetí stavby. Objekt je chráněn jako kulturní památka České republiky. Veřejnosti je přístupná jen v omezené míře.

Palác Morava
Obrázek: Palác Morava

Hotel Avion – Unikátní funkcionalistická památka architekta Bohuslava Fuchse na ulici Česká byla postavena na místo nízkopodlažního hostince. V současné době osmipatrový hotel sousedí s obchodním domem Vágner. Majitelem extrémně úzké (původně středověké) parcely (8x34 m) byl Miroslav Kostelecký, který se v roce 1926 rozhodl zmodernizovat svůj podnik. Stavba byla dokončena roku 1928. Použití železobetonového skeletu umožnilo docílit nevšedních prostorových efektů v interiérech. Ve dvou nejnižších podlaží je kavárna, v ostatních sedmi pokoje pro hosty. Uliční průčelí toto členění reflektuje formou mírně předsunutého arkýře s bílými skleněnými tabulemi v patrech kavárny. Nad centrálním vchodem je umístěno logo hotelu Avion od Emanuela Hrbka. Avion se stal velmi brzy místem setkávání mnoha brněnských umělců a centrem brněnské avantgardy. Hotel byl v 60. letech zapsán na seznam nemovitých památek. Objekt výrazně chátrá a na opravu majitelé nezískali dotace, proto se na začátku roku 2011 jej rozhodli prodat.

Nové internetové stránky

Vážení návštěvníci, připravili jsme pro Vás nové internetové stránky korespondující s naším novým webem Alvareal.cz

Archiv novinek klikněte sem!



Warning: mysql_fetch_assoc() expects parameter 1 to be resource, boolean given in /pub/alvarewa/nemovitosti-brno.cz/web/www/_include/function.php on line 421
Přehled kontaktů:

Tel.: 543 217 040
Mobil: 602 712 407
Adresa: Brno, Štěpánská 6
Email:
Web: Nemovitosti Brno
© Nemovitosti Brno

Navigace:
Tipy / Novinky emailem:
Odeslat

Zadejte svůj email budeme Vás informovat o novinkách, výhodných akcích a slevách. Registrace je zdarma a lze ji kdykoli zrušit.Zrušit odběr

Autor webu:

Webdesign studio TAOX je také autorem webů

Internetové obchody, e-shopy. Reklamní agentura specializovaná na prostředí internetu a medií.